Stáž ve Finsku

Naší hostující školou byla Seminaarin Koulu, která se nacházela nedaleko centra a hotelu, ve kterém jsme bydleli. Již první den ráno cestou do školy nás velice překvapilo množství cyklistů všech věkových kategorií, včetně malých dětí, na ulicích. Po příchodu na školní dvůr naše udivení ještě více vzrostlo (a troufám si říct, že jsme se ve stavu udivení nacházeli po většinu času ve Finsku). Školní dvůr byl plný kol různých velikostí. Ve Finsku totiž není zvykem, aby rodiče své děti do školy vozili, děti chodí nebo jezdí do školy samy, až na výjimky – většinou děti s nějakým handicapem – ty sváží „školní taxi“. Už u malých dětí jsou rozvíjeny tři základní pilíře společnosti – důvěra, svoboda a odpovědnost (tato tři slova nás provázela po celou dobu poznávání finského školství i celkového finského systému).

Ve škole nás přivítal velice sympatický pan ředitel Pasi a naše průvodkyně Mira. Provedli nás školními budovami a seznámili s učiteli a s organizací, která se od naší liší například v tom, že různé skupiny dětí začínají výuku v různý čas…některé v 8,30 jiné později (oč později výuku začínají, tím později končí). Další zajímavostí jsou přestávky, děti mají vždy po dvou vyučovacích hodinách 30minutovou přestávku, kterou tráví venku – všichni za každého počasí.

Po vzájemném seznámení nás Pasi podrobněji zasvětil do fungování a koncepce nejen této školy, ale celkového vzdělávacího procesu. Finský systém je velice propracovaný a funkční, vzdělávání je zcela zdarma pro všechny věkové kategorie, rodiče ani studenti nemusí platit za učebnice, pomůcky ani za obědy. Školy zde nejsou porovnávány (neexistuje tu školní inspekce, ředitelé nechodí na hospitace) a všechny nabízí svým žákům stejně kvalitní výuku. Učitel je zde třetí nejprestižnější povolání, funguje tu až neskutečná spolupráce na všech úrovních (vedení – učitel, učitel – žák, učitel – rodič, učitel – učitel, škola – stát…) Asi nejzajímavějším poznatkem bylo uchopení inkluze. Práce s dětmi s různými specifickými potřebami je tu opravdu velice efektivní a funkční. Děti jsou rozdělené do menších skupin dle stupně svých schopností, mají potřebný počet asistentů (klidně 4 asistenti v jedné třídě) a přístup je tedy velice individuální a maximálně přizpůsobený potřebám daného dítěte. Na některé předměty jsou zařazováni do běžných tříd, pokud jim to jejich schopnosti dovolí. Další ohromnou inspirací pro mě byla práce s cizinci. Každý vzdělávaný cizinec, bez ohledu na věk, je zařazen do skupiny pro cizince, kde se po dobu jednoho školního roku učí finsky. V okamžiku, kdy jazyk zvládne, může být přeřazen do běžné třídy dle svého věku.

Během stínování jsem měla možnost vidět různé metody výuky, které se nijak neliší od metod, které se běžně používají u nás. Dle slov učitelů řeší podobné problémy, se kterými se běžně potýkáme i my. V čem ale (mnohdy) na rozdíl od nás mají finští učitelé výhodu, je ohromná podpora a spolupráce – kolegů, vedení, státu ale především veřejnosti a rodičů. Učitel je brán jako osobnost, přítel a partner ve výchovném procesu, což se u nás bohužel mnohdy říct nedá. Má svou svobodu, má všeobecnou důvěru, ale zároveň si je plně vědom své ohromné odpovědnosti.

Přestože jsme měli program poměrně plný a náročný, během víkendu jsme měli možnost poznat něco málo z krásy Finska. Navštívili jsme hlavní město Helsinky, kterým nás provedl skvělý průvodce, původem z Portugalska, Paolo. Mohli jsme vidět naprosto jedinečný kamenný kostel, budovu parlamentu, přístavní trhy… a mnoho dalšího. Co mě zaujalo asi nejvíce, bylo vyhřívání některých ulic, stále se rozrůstající podzemní systém se sítí obchodů a služeb a informace o energiích. Finové jsou naprosto soběstační ve výrobě el. energie a prakticky nikde nepoužívají plyn, nejsou tedy absolutně závislí na jejich dodávkách.

V neděli jsme si udělali pěší výlet do nedalekého přírodního parku Aulanko, který je nedaleko od Hämeenlinny. Za celý den jsme ušli téměř dvacet kilometrů, ale každý krok stál za to. Finská příroda je úchvatná, čistota jezer a lesů je obdivuhodná – i v této oblasti se bohužel máme ještě co učit…za celou svou cestu jsme nikde neviděli jediný odpadek, ani papírový kapesník či nedopalek. Finové se hodně věnují ekologii, jsou pyšni na svou přírodu i zemi a také se o ni příkladně starají.                                                                                                         

Celá naše stáž byla sice náročná, ale neskutečně zajímavá, poučná a inspirativní. Jsem velice vděčná za tuto naprosto jedinečnou příležitost. A ráda bych touto cestou poděkovala za to, že jsem tuto příležitost dostala, především našemu vedení a samozřejmě OA za organizaci.

Vypracovala: Veronika Hotová